Oblíbené knihy

[Cermag]

Zajímalo by mě, které knihy vás hodně ovlivnily, přinesly nový pohled nebo myšlenky?

Může jít jak o běžnou beletrii, knihu zaměřenou na nějaké téma, či jakoukoliv jinou knihu, která vás oslovila.

Začnu u sebe - jedna z mých oblíbených je Siddhártha, kterou napsal Hermann Hesse. Je to kniha ke které se rád vracím, protože mě během čtení napadají nové myšlenky a především otázky, nad kterými je zajímavé se zamyslet.

Ke které knize se rádi vracíte vy?

[led_darkshiner]

Ahoj,
já jsem začal někdy ve 20 s Ludwigem Wittgensteinem a Jungem.
Wittgenstein mi dal jiný pohled na svět a Jung dotek duchovního světa. U Junga jsem díky Výboru z díla začal chápat lidi kolem sebe.

Bardona jsem odložil a po 15 letech jsem se k němu vrátil a pořad vracím...
Teď mě hodně oslovila kniha Rudolfa Steinera - Z kroniky Akáša, vychází z ní i Bardon a je tam toho mnohem více. Celé pasáže naleznete i u Bardona.

Potom už žádnou knihu potřebovat nebudete. Na řadě je praxe. Včetně věcí, které sem na zem nepatří...

[Cermag]

Díky za zajímavé náměty.

S Bardonem to mám podobně, kolem 18 jsem od něj četl některé věci, ale po čase odložil..nyní po skoro 10 letech se taky vracím a praktikuji především různá cvičení.

Na Junga se chci už nějaký čas podívat, díky za námět knihy - pochopit lidi okolo sebe je potřeba, často to pomůže i k pochopení sebe sama...

[oek]

siddhártha, je bezesporu skvely pocin - ale i takovy steppenwolf ma leccos do sebe.

jake knihy mely vliv na me? asi v sestnacti jsem sahl po zelene svatozari od kohaka - svodu myslenek vselikych ekologickych myslitelu, z nichz jsem si pozdeji asi nejvice oblibil lorenze (8 smrtelnych hrichu, odumirani lidskosti). tehda jsem prestal byt ekologem a stal jsem se filosofem.

jinak dalsi oblibene:

senecovy listy luciliovi,
osudovy "mudrc a blazen", kterou kdyby nenapsal kiesel, musel bych ji napsat ja - ackoliv by se mi to jiste nepovedlo tak mistrne,
plickovolfovský stary cesky kalendar,
zibrtuv seznam pover a zvyklosti pohanskych,
walteruv preklad eddickych hrdinskych pisni,
eliadeho mytus o vecnem navratu,
flowersuv runarmal...


a.d.

[oek]

posledni setkani mi pripomnelo jeste jeden z mala beletristickych titulu, co maji me uznani. londonova tulaka po hvezdach.

"Muž je jiný než žena. Žena má blízko k tomu, co je bezprostřední, a zná jen potřebu okamžitých věcí. My známe čest vyšší, než je její čest a hrdost, přesahující její nejodvážnější představy o hrdosti. Naše oči vidí do dálky, aby mohly hledět do hvězd, zatímco její oči nevidí dál než na pevnou zemi pod její nohou, na milencovu hruď na její hrudi, na bujaré děcko v její náruči. A přece naše alchymie, vytvořená věky, je taková, že žena působí kouzlem na naše sny a daleké vidiny a krev života je pro nás žena, která, jak po pravdě říkají milenci, je víc než celý svět. A je to tak správné, jinak by muž nebyl mužem, bojovníkem a dobyvatelem, razícím si rudou cestu po tváři všeho ostatního a nižšího života - kdyby muž nebyl milencem, nikdy by se nestal královským bojovníkem. Bojujeme nejlépe, umíráme nejlépe a žijeme nejlépe pro to, co milujeme."

[Amon]

Objevil jsem nového autora, byť publikoval před více než 100 lety. Jeho jméno je Prentice Mulford a zabývá se studiemi o lidské mysli. Ti, kteří četli knihu Myšlením k bohatství od Napoleona Hilla budou určitě nadšeni. Oproti Hillovi, který se zaměřuje vyloženě na materiální bohatství, Mulford nabízí komplexní přístup a duchovní hodnoty. Poměrně hodně se zaobírá pojmy Dobro a Zlo a mnohým tak může ukázat potřebný směr. Na serveru ulož.to.cz jsou k dispozici pdf verze jeho knihy O Mysli(výborné) a 3.-8- svazek cyklu Dar ducha. Já osobně jsem již dlouho nečetl něco tak dobrého a vzhledem k tomu, že přeci jen dávám dávám spíše přednost analytickému myšlení před různými pakty s démony či náročnými magickými rituály za sebe mohu jenom vřele doporučit!!!

[Achernar]

Předem díky za zajímavé podněty, na některé autory či díla se ráda podívám.

Mou srdeční záležitostí je především Mistr a Markétka a pak taky Citadela, která mě stále učí vidět cosi hlubokého i ve všedních dnech. Nesmím zapomenout ani na jedinečnou atmosféru Sta roků samoty nebo Kafkova Zámku, dál se mi vybavuje třeba tajemný Čarodějův učeň nebo neméně magická poezie Václava Hraběte... (a ano, přiznávám se, jsem knihomol)

Co se týče duchovních záležitostí, prvním autorem, který na mě udělal dojem byl Bardon, dnes se k němu samozřejmě řadí mnozí další - a to včetně třeba nevážného Terryho Pratchetta a jeho střípků moudrosti, vepsaných mezi řádky.

[Avanax]

U mne asi základní prvotní úspěch měl Péladan - Umění státi se magem. Takový zdrojový klíčový text, který člověka utěší, že mu vlastně moc nového nepřinesl, mluvil mu z duše a je fajn vidět, že se s tímto potýkají lidí od nepaměti :o) Jinak samozřejmě stará prvorepublikové scéna, jejich nadšení, víra v průlom poznaní (byť dnes vypadající mírně naivně) a ten princip jakéhosi mravního rytířství, který tehdy v lidech byl. - Byť dost možná jen slovem knižním, protože v reálu si dost šlapali na paty :o)

[pierotina]

Moje přelomová kniha byla scifi a filosoie
Enderova hra
Mluvčí za mrtvé
Xenocida
, Terry Pratchet a jeho Koule je slušný pokus o analýzu, člověka - Boha, vesmíru a vůbec, Terry je trošku kontroverzní sám o sobě, ale je vtipný vtipný a jeho ženy jsou mi velmi sympatické.
A naprosto zásadní pro mě byla kniha Rudolfa Steinera, poznávání vyšších světů, a některé kapitoly z kronika Akáši, které mě tehdy vyvedly pomalu z "bláznovství" .
František Bardon - vracím se k němu po 10 ti letech.
A z beletrie? Kafka a jeho křehkoabsurdní svět, Sto roků samoty od Garcia Marqueze, Mista a MArkétka, Běsi od Dostojevského a Egon Bondy. A to je jen zlomeček. Jsem velký milovník a obdivovatel knih. Doporučuji ted nově vydané Deníky Johna Deeho. A laskavé bohyně od Jonathana Littela strašlivá a brilantně napsaná kniha.

[Avanax]

Moje přelomová kniha byla scifi a filosoie
Enderova hra
Doporučuji ted nově vydané Deníky Johna Deeho. A laskavé bohyně od Jonathana Littela strašlivá a brilantně napsaná kniha.

Enderova hra je super. Jednoznačně. Pak mne osobně velmi ovlivnil Kantos Hyperionu, zejména první svazky. Doufám, že si to někdy přečtu a vychutnám v originále.

Laskavé bohyně - jsem už zaslechl že je to velmi velmi působivé. Jen nevím, kolik toho ještě snesu :o) Zajímalo by mne, jestli dokáží knihy svou nezměrnou manifestací lidských podivností dovést čtenáře až k šílenství :o)